„...paraziti představují nejvíc zanedbaný zdravotní problém v dějinách lidstva.“ 

Dr. Ross Anderson, kanadský lékař, specialista na parazitární infekce

Existuje všeobecně rozšířený, avšak mylný názor, že onemocnění způsobené parazity je v rozvinutých zemích velmi řídké. Poslední studie ale poukazují na to, že téměř 85 % světové populace trpí některým typem parazitární infekce (WHO, 2008). Rozvinuté zdravotnictví a podrobně zpracované sanitační praktiky nás, obyvatele rozvinutých zemí, přesvědčily o tom, že jsme vůči parazitům odolní. Navzdory tomu, počet parazitárních onemocnění ve vyspělých zemích stoupá.

Mnohá onemocnění jsou úzce spojena s přítomností parazitů, bakterií, virů a plísní v organismu, a to jak v infekčním stádiu, tak i žijících v různých orgánech ve stavu symbiózy s tkáňovými strukturami daného orgánu.

Etiologie těžkých chronických onemocnění takových jako: Parkinsonova nemoc, Alzheimerova nemoc, AIDS, rakovina, roztroušená skleróza, endometrióza, těžká artritida, svalová dystrofie, atd. není vždy známá, ale převládá názor, že základním faktorem patogenezy jsou skryté parazitní infekce. Podle lékařů a jiných specialtů, zabývajících se celostní léčbou i parazitárním výzkumem je většina lidí na celém světě nositeli skryté infekce.

Parazitní onemocnění – je skupina nakažlivých onemocnění vyvolaných parazity (améby, trepanosomy, pneumocysty, toxoplazmy, ...), parazitními červy (helminty), hmyzem a klíšťaty, patogenickými mikroorganismy (spirochétami, rickettsiemi – parazitují u vší, blech, klíšťat, patogenickými houbami).

Důvodů je více. Díky klimatickým a ekologickým změnám, kterými naše planeta prochází v posledních letech, došlo k enormnímu šíření mnohých parazitárních druhů a vzniku nových endemických oblastí jejich výskytu. K šíření nových parazitárních druhů výraznou měrou přispívá i nárůst cestovatelských aktivit, především do oblastí tropů a subtropů, na jedné straně a velký příliv imigrantů z těchto oblastí na straně druhé. V neposlední řadě, časté a nekontrolované užívání farmaceutických přípravků a nesprávná životospráva podstatně přispěli k oslabení imunitního systému obyvatelstva bohatých krajin a tím ke zvýšení vnímavosti vůči původcům parazitárních infekcí. Na druhé straně společnosti stojí skupiny obyvatel žijící v hrozivých podmínkách, s minimálními vědomostmi o hygieně a sanitaci. Nízký socioekonomický status, minimální osobní hygiena, nedostatek pitné vody a bezpečných potravin a nedostatečná výživa jsou faktory, které významně přispívají k šíření parazitárních onemocnění.

Skrytá parazitní infekce se neprojevuje na první pohled, proto zůstává pro lékaře-terapeuta nebo infekcionistu skrytá. Podstata takového přístupu je popsána v pracích známé vědkyně a doktorky Huldy Regher Clarkové. Základní poznatky její práce byly potvrzeny získanými klinickými zkušenostmi v USA a Německu, včetně účasti nezávislých expertů z Německa, takovými jako je M. Keymer, A.E. Baklayan a jiné.

V důsledku masové migrace obyvatel Země bývalé „zámořské“ infekce se stávají místními. Pod vlivem různých druhů stresů a nepříznivé ekologické situace se snižuje celková imunita lidstva.

Infekční a parazitární agens mutují a jsou pak schopny ovládnout další oblasti a skupiny orgánů v našem těle. V důsledku se pak některé laboratorní techniky se jeví jako zastaralé, a výsledky analýz, získaných s jejich pomocí, chybné. Z toho vyplývá nerozpoznání skutečných příčin některých onemocnění, nepřesné nebo chybné diagnózy. Současně jsou mnohé nové metody nedostatečně efektivní nebo často nedostupné Ministerstvu zdravotnictví pro vysoké náklady.

Z parazitárních onemocnění se nejčastěji vyskytují střevní infekce. Podle světové zdravotnické organizace (WHO) jimi trpí více jak dvě miliardy lidí světové populace. Závažně ovlivňují zdravotní stav lidí, a především u dětí vedou k malnutrici, zpomalenému růstu a vývinu, anémiím a ke zvýšené vnímavosti na jiné, hlavně bakteriální, infekce.

ANCYLOSTOMATÓZA

• původce: Ancylostoma duodenale(měchovec lidský)

Ancylostomy je skupina helmintů několika druhů, které vyvolávají onemocnění ankylostomidozu. V současnosti je ankylostomózou nakaženo víc jak 700 tisíc lidí na celém světě. Ancylostoma je oblý červ světle růžové barvy. Zepředu je vidět ústní kapsule, opatřená dvěma páry zubů, s jejichž pomocí prohryzávají stěny cév. Ancylostomy dorůstají délky, v závislost na druhu, od 7 do 14 mm.

Životní cyklus parazita a epidemiologie - Ancylostomy parazitují ve dvanácterníku člověka, kde se přichycují ke slizniční vrstvě střeva pomocí ústních kapsulí. Oplodněná samička za den vyprodukuje až 10 000 vajíček, které odcházejí se stolicí do vnějšího prostředí. Rozvoj larviček je rychlý. Za příznivých okolností se z vajíček líhnou larvy už za 24 hodin. Když se dostanu do půdy, rostou, svlékají se, a zhruba za 4-5 dní přecházejí do další fáze. Tehdy už měří kolem 0,5 mm. Za další dva dny se znovu svlékají a to už jsou schopny nakazit člověka. Prokazují neobyčejnou životaschopnost, protože jsou nejen schopny za nepříznivých podmínek proniknout hlouběji do půdy, ale jsou také schopny vylézt na stéblo trávy do výše 20-30 cm. V hloubce půdy mohou vyčkávat na lepší podmínky až několik měsíců. Nemají-li zahynout, musí se dostat do dalšího hostitele. Do člověka se dostávají přes kůži na chodidlech nebo přes jemnou sliznici ústní dutiny. Nakazíme se, když chodíme bosi po hlíně a trávě, nebo když konzumujeme neumytou zeleninu, popadané nemyté ovoce, jahody a další bobuloviny.

Klinické příznaky a patogeneze - v migrační fázi obvykle vznikají svědící dermatitidy, alergické reakce, vyrážky, puchýřky, typický exantém, katary vrchních cest dýchacích, bronchitidy. Tato fáze trvá kolem dvou týdnů. Do měsíce od nákazy se může objevit nevolnost, bolesti břicha, zácpa, a jiné poruchy zažívání. Dospělé ankylostomy přisáté na sliznici tenkého střeva využívají krev hostitele jako zdroj kyslíku a můžou způsobit těžké formy anémií, hlavně u dětí a těhotných žen. Jedinec může za 24 hodin spotřebovat 0,005 – 0,1 ml krve. A při nákaze o počtu 2 000 ankylostom ve střevě může člověk ztratit za den až litr krve. I při méně masivních nákazách jsou ztráty krve docela značné-průměrně kolem 30 ml krve za den. Ancylostomy produkují sekret, který snižuje srážlivost krve. V důsledku takových pravidelných ztrát krve vzniká nedostatek železa, rozvíjí se anémie. Neméně nebezpečný je vliv toxinů - produktů metabolismu parazitů – na kostní dřeň. U nemocných se objevuje slabost, točení hlavy, šum v uších, zatmívání v očích, dušnost, snížení chuti k jídlu, přidává se deprese, podrážděnost a nespavost, snižuje se výkonnost. Kůže a sliznice blednou, vznikají otoky. Patologické procesy se odehrávají především na srdci, v játrech a v dalších orgánech. Protože jsou ankylostomy výhradně krevní „pijavice“, zdržují se především v srdci, kde zůstávají dlouho.

ASKARIÓZA

• původce: Ascaris lumbricoides (škrkavka dětská)

Onemocnění vyvolané škrkavkami z rodu Ascaris. Podle dostupných údajů je nakažená jedna čtvrtina světové populace.

Jeden z největších oblých červů. Během 2,5-3 měsíců dosahuje samice délky 24-25 cm. Má kónicky prodloužený konec se dvěma kruhovými přísavkami na vnitřní straně těla. Samci dosahují velikosti 15-25 cm. Chvostový konec samce je stočen do spirály.

Životní cyklus parazita a epidemiologie - jediným hostitelem A. lumbricoides je člověk. Dospělá škrkavka žijící v tenkém střevě produkuje vajíčka. Oplodněná vajíčka oválného tvaru mají velikost 0,04 -0,05 mm. Uvnitř vajíčka se nachází tmavá zárodečná buňka. Neoplodněná vajíčka jsou větší, vyplněná světlými žloutkovými vaky. Nezávisle na samcích samice klade každý den v tenkém střevě až 200 000 vajíček, ať už oplozených, nebo neoplozených.

Vajíčka se dostanou do půdy spolu s výkaly člověka. V půdě vajíčka vydrží 10 a více let. Při vyšší vlhkosti v nich dozrávají larvičky do stadia invazivnosti (schopnosti napadnout člověka a vyvíjet se v něm). Představuje to časový úsek od 24 dní do několika měsíců. Člověk se nakazí požitím vajíček, které kontaminují potravu nebo vodu, často je zdrojem infekce i zelenina zavlažovaná odpadními vodami z domácností. V trávicím traktu člověka se z vajíček vyvinou larvy, které krví a lymfatickými cestami migrují do jater, kde se vyvíjejí. Potom přecházejí přes pravé srdce do plic, kde zůstávají asi 10 dní a dorůstají na délku 0,3-1,5 mm. Z plicních alveol se hlenem dostávají do úst a po polknutí zpět do střeva, kde dospívají. 

Onemocnění způsobené škrkavkami, se nazývá askaridóza. Základní způsob infekce škrkavkami je fekálně-orální. Nakazíme se pojídáním znečištěného ovoce a zeleniny, nemytýma rukama, některé případy přenosu vajíček askarid na potravu jsou způsobeny mouchami. Odhady WHO hovoří asi o 1 miliardě nakažených lidí ročně.

Klinické příznaky a patogeneze – klinický obraz při askaridóze závisí na fázi infekce. V prvním stádiu, kdy larvy migrují přes játra do plic, se může objevit horečka, kašel, bolest v hrudníku. Při nakažení velkým počtem vajíček může dojít k těžkému poškození jater nebo k pneumonii, které mohou být letální. Ve druhé fázi infekce, při které se larvy dostávají do střeva a dorůstají do pohlavní zralosti, se objevuje nevolnost, průjmy, žaludeční nevolnost. Při proniknutí škrkavek do slepého střeva se vyvíjí apendicitida. Pokud se škrkavky dostanou do žlučovodu anebo žlučníku, mohou být základem pro tvorbu žlučových kamenů. Ve střevě žijící škrkavky negativně ovlivňují absorpci živin a vedou k poruchám výživy.

ECHINOKOKÓZA

• původce: Echinococcus granulosus (měchožil zhoubný), Echinococcus multilocularis (měchožil bublinatý, „liščí tasemnice“)

Echinokok je parazit, který vyvolává onemocnění echinokokózu, a vyskytuje se ve dvou formách: Echinococcus granulosus - jednocystový a Echinococcus multilocularis - mnohocystový, jinak též alveokok. České názvy jsou měchožil zhoubný a měchožil větvený.

Onemocnění nevyvolávají ani tak dospělí červi, jako cysty s larvičkami. Echinokok existuje ve dvou variantách - forma přisedlá a forma kočující. Usedlí parazité jsou dospělí nebo nedospělí ploší červi. Žijí většinou v tenkém střevě hostitele, kam se dostanou ve formě skolexů - hlaviček parazita. Hlavními hostiteli jsou masožravci, kteří se nakazí pojídáním nakaženého masa se skolexy. Masožravci loví býložravce nebo menší masožravce. Hlavními hostiteli jsou: psi, vlci, kočky, lišky, kojoti, šakali, pesci, kuny a všežravci - prasata. Kočky a psi hrají dvojí roli: mohou být sami napadeni echinokokem a mohou ho též přenášet. Člověk se nakazí, když po zvířatech uklízí, když zvíře a člověk jí ze stejného nádobí, když zvíře olizuje tvář nebo ruce svého pána. Ale člověk se může nakazit i od zdravého psa, na jehož srsti ulpí výkaly nemocných psů. Proto u majitelů psů, koček a chovatelů lišek je 20x větší pravděpodobnost, že se nakazí. Častěji se nakazí chovatelé zvířat a lidé, kteří jsou spojeni s uchováváním a opracováním surovin živočišného původu. Můžeme se také „náhle“ nakazit při koupání ve vodojemech, nebo po požití nemytých lesních jahod a borůvek.

Klinické příznaky a patogeneze – závažnost onemocnění závisí na lokalizaci, druhu, rozšíření, velikosti cysty a délce trvání nemoci. Echinokok jako první orgán nejčastěji napadá játra, také plíce a pobřišnici, ale může jako první napadnout libovolný orgán. Setkáváme se s ním ve svalech, kostech, ledvinách, pohlavních orgánech, na štítné žláze, v žaludku, ve slezině, v srdci, v mozku, v očích a v dalších orgánech. Zdá se, že rozšíření echinokoka je způsobeno většinou protržením a poškozením prvotního puchýře. Pro měchožila je charakteristická schopnost infiltrace – prorůstání do okolních tkání a orgánů, zvláště pro měchožila zhoubného. Ten neohraničuje svoje cysty nějakým pevným obalem, ale prorůstá do orgánu malými cystičkami a dál pokračuje do druhého orgánu. Například z jater prorůstá do bránice, plic, ledvin. Současně se mohou objevit i vzdálené metastázy – například do mozku, svalů, do kostí. Odloupnou se dceřiné cystičky a cestují po celém organismu s tokem krve. Z komplikací při echinokokóze je nejnebezpečnější roztržení měchýřku, což se může projevit jako anafylaktický šok. Poškozený měchýř uhnívá, okolí hnisá, zatímco dochází ke generalizaci infekce. Pak nastupují symptomy abscesu: vysoká teplota, silná lokální bolest, změny krevního obrazu a jiné. Může dojít k tak závažným následkům, jako je zápal pohrudnice, pobřišnice, zápal plic. Symptomy můžeme přirovnat k apendicitidě, mimoděložnímu těhotenství, mikrobiálnímu abscesu jater, plísňové infekci plic, břišnímu tyfu, zauzlení střev, atd.

ENTEROBIÓZA

• původce: Enterobius vermicularis (roup dětský)

Enterobióza je endemická parazitóza vyskytující se především v dětských kolektivech. Je rozšířená po celém světě, od tropů až po chladné teplotní pásmo. Onemocněním je postiženi 4-28 % dětské populace.

Původcem enterobiózy je Enterobius vermicularis (roup dětský). Samička dosahuje délky 8-13 mm, sameček 2-5 mm.

Roup dětský žije v dolní části tenkého střeva. Po oplodnění se samička stěhuje do tlustého střeva a klade vajíčka po vystrčení zadního konce z análního otvoru. Vajíčka za 6-7 hodin dozrávají a vyvíjejí se v nich infekční larvy. Vajíčka jsou schopné za krátký čas kontaminovat široké okolí a rychle dochází k infekci dalších osob. Nákaza se přenáší alimentární cestou.

Klinické příznaky a patogeneze – parazit žijící ve střevě dráždí a destruuje sliznici a umožňuje tak proniknutí sekundární bakteriální infekci. Onemocnění se projevuje bolestmi břicha, průjmy, zvracením. Hlavním symptomem je silné svědění v okolí konečníku, které vzniká při kladení vajíček samičkou. U osob ženského pohlaví existuje nebezpečí proniknutí parazita z anální oblasti do močové trubice, vaginy a odtud do břišní dutiny, což vede k zánětům a vzniku granulomů v různých orgánech a břišní dutině.

OPISTHORCHÓZA

• původce: Opisthorchis felineus (motolice kočičí)

Parazitární infekce, která se přenáší na člověka konzumací syrových ryb. V současnosti je nakažených na celém světě asi 1,2 miliónů lidí.

Opisthorchis je červ s délkou od 4mm do 13 mm, o průměru 1-4 mm, s plochým tělem, které se kónicky zužuje k oběma koncům. Vajíčka jsou nepatrná – 0,011-0,023 mm, mají víčko na jenom konci a malý trn na druhém. Opisthorchis parazitují zejména v jaterních žlučovodech, žlučníku a žlučových vývodech do dvanácterníku, ve dvanácterníku samotném a ve slinivce břišní. Hostitelé jsou kromě člověka i psi, kočky, lišky, soboli, pesci, a další šelmy.

Životní cyklus parazita a epidemiologie - vajíčko-miracidium-sporocysta-redia-cerkarie-dospělec. Poté, co se vajíčko s výkaly dostane ven, vyvíjí se v něm larva, pokrytá řasinkami (miracidium). Pro další úspěšný vývoj se musí vajíčko dostat do vody, například spláchnuté deštěm, a tam se dostane do těla určitého druhu plže. V těle plže se z vajíček líhne miracidium a prochází několika stádii vývoje. Poslední stadium- cerkárie- vypadá jako rybička s ocáskem. Toto období v těle plže trvá zhruba dva měsíce. Po této době se larva dostává opět do vody, kde aktivně napadá těla kaprovitých ryb. Během 24 hodin se z cerkárií stávají metacerkárie, které žijí převážně v podkožní vrstvě a ve svalovině ryb. Za šest týdnů jsou zralé. Rybu se zacystovanou larvou pozře definitivní hostitel.

Larva vylézá z obalů v tenkém střevě a usazuje se v játrech, žlučníku, žlučovodech, nebo ve slinivce břišní. V těle člověka i domácích zvířat (například koček) může motolice žít deset až dvacet let. Vedoucí roli v rozšiřování Opisthorchis felineus mají lidé a kočky, které sežraly nakaženou rybu. Děti nejsou tolik promořené motolicemi jako dospělí, protože méně jedí solené, nakládané nebo uzené ryby - tedy takové, které neprošly tepelnou úpravou. V mechanismu rozšiřování nákazy hrají roli vodní zdroje, kam se dostaly nečištěné fekálie, buď z chat, nebo splavením výkalů deštěm, z parníků a lodí, atd.

Klinické příznaky a patogeneze – z počátku onemocnění nastupují alergické symptomy jako reakce organismu na produkty metabolismu parazitů. Spojením mechanického poškození a toxického působení parazitů se můžeme setkat s narušením sekretorické a motorické funkce žaludku, žlučníku, žlučovodů, jater, slinivky břišní a dalších orgánů. Je narušen odtok žluči. Motolice naruší celistvost epitelu stěn žlučníku a žlučovodů, vniknou do stěn těchto orgánů a způsobí jejich ztluštění. To vedlo některé vědce k názoru, že nákazu motolicemi je třeba považovat za předrakovinové onemocnění. N.N. Plotnikov po analýze obrovského množství případů dospěl k závěru, že sice i dlouhodobá infekce motolicemi vyvolá některé symptomy, které vypadají jako prekarcinomy, ale málokdy vede pak ke skutečné rakovině, pokud současně nejsou splněny další podmínky v organismu, jako závažné snížení imunitního systému. Toxické zatížení organismu vyvolává bolesti hlavy, únavu, depresi, a další symptomy, charakteristické pro snížení imunity. Pokud nákaza trvá delší dobu, symptomy jsou svázány se ztíženým odtokem žluči: bolesti, nevolnost, křeče, tlaky v zažívacím systému, zvláště po jídle. Když je napaden pankreas, pacient trpí nevolností, se stolicí odchází nestrávené zbytky potravy a stolice je řídká a pěnivá.

SCHISTOSOMATÓZA

• původce:Schistosoma mansoni (krevnička střevní), Schistosoma haematobium (krevnička močová) aj.

Schistosomy jsou skupina patogenních parazitů, vyvolávajících onemocnění schistosomatózu. Podle údajů WHO z roku 1980 na celé Zemi trpí asi 200 miliónů lidí schistosomatózou. 600 miliónů lidí žije v oblastech rizika nákazy.

Schistosomy jsou oboupohlavní červi. Každý pár může vyprodukovat od 300 do 3 000 vajíček za den. Vajíčka mají trny a jsou schopny se dostat nejen přes tkáň močového měchýře, dělohy, jater, sleziny, plic, žaludku, střev, ale i přes stěny cév do oběhového a lymfatického systému. V místě, kde se hromadí paraziti a jejich vajíčka, se zmenšuje průsvit cév a vzniká varikózní rozšíření žil, vznikají cysty a záněty. Kladení vajec je nepřetržitý proces. Obvykle se to děje v periodických cyklech, když je velká pravděpodobnost setkání s dalším hostitelem.

Schistosomy se snaží o zachování rodu. Velká část vajec schistosom odchází z organismu močí a většina larviček se začne líhnout v létě, kdy je největší horko, ve vodojemech, umělých vodních nádržích a stojatých vodách.

Životní cyklus parazita a epidemiologie - Ve vodě se líhnou larvičky- miracidie, které se vnikají do plžů – přechodných hostitelů. V jejich těle dojde k nepohlavnímu rozmnožování za vzniku sporocyst. Ze sporocyst vzniká další generace larviček- cerkárií s ocásky. Každý týden se z napadeného plže uvolňují tisíce cerkárií. Mladé larvičky putují přes kůži do lymfatických žláz a krevními cestami přes srdce a plíce do jater, a teprve tady dozrávají v dospělce. Tady se spárují. Dále, podle druhu, migrují krevními cestami proti toku krve do žil močového měchýře, ledvin, do vrátné žíly, tady kladou vejce. Jindy se usazují v koloniích v žilách a vytvářejí varikózní uzly a rozšíření žil. Schistosomy mohou v těle člověka přežívat desítky let. Aby se schistosomy rozšiřovaly jako rod, potřebují dostat vejce ven z těla hostitele. K tomu účelu slouží trn na obale vajíčka, pomocí kterého se vajíčko aktivně prodere přes stěny cév do střeva nebo do močového měchýře a pak s močí nebo stolicí odchází ven.

Poranění cév se hojí jizvami a kalusy. Kolem takových míst se rozvíjí druhotná infekce, takže orgány jsou pak snáze napadány viry, bakteriemi, prvoky a plísněmi. Dále nastupuje otrava metabolity – intoxikace produkty vyměšování a rozpadu mrtvých těl. 

Klinické příznaky a patogeneze – hlavním klinickým příznakem při močové schistomatóze je hematurie (přítomnost krve v moči) a dysurie (bolest při močení). Může taktéž dojít k tvorbě polypů v močovém měchýři. Střevní schistomatóza se projevuje hubnutím, průjmy, dochází ke zvětšení jater, sleziny, k cirhóze, enteritidě a kolitidě. Při průniku cerkárií přes kůži se vyvíjí cerkáriová dermatitida (zánět kůže, edémy, lokální alergické reakce ve formě vyrážek).

TOXOKARÓZA

• původce:Toxocara canis (škrkavka psí),T. cati(škrkavka kočičí)

Larvární toxokaróza je označení pro parazitární infekci člověka způsobenou migrujícími larválními stádii škrkavek masožravců. Nejčastěji se vyskytuje u malých dětí do věku pěti let.

Larvární toxokarózu člověka nejčastěji způsobují larvární stadia škrkavky psí – Toxocara canis a škrkavky kočičí – Toxocara cati. Dospělí červi jsou žlutobílé barvy a dosahují délky 3 až 10 cm. Infekční larvy, které způsobují onemocnění u člověka, mají délku asi 0,5 mm.

Dospělé škrkavky žijí v tenkém střevě psa a kočky. Samičky produkují vajíčka, které se trusem definitivního hostitele dostávají do vnějšího prostředí. Člověk se nakazí požitím vajíček z kontaminovaných zdrojů (půda, pískoviště). V jeho trávicím traktu se z vajíček vylíhnou larvy, které se přes střevní stěnu dostávají do krve a lymfy a migrují v organismu, přičemž se můžou usídlit v různých orgánech, kde dochází ke vzniku granulomů (játra, plíce, CNS, oko). Larvy u člověka nejsou schopné dalšího vývinu do dospělého stadia. Larvy toxokar můžou v lidském organismu přežívat měsíce až roky.

Klinické příznaky a patogeneze – u většiny pacientů jsou pozorované dýchací obtíže, poruchy funkce jater, srdce, centrálního nervového systému, silná eozinofilie a leukocytóza. Klinické příznaky larvarní toxokarózy můžeme rozdělit na dva hlavní syndromy. Syndrom larva migrans visceralis (viscerální forma toxokarózy) vzniká migrací larev v orgánech, při kterých dochází k jejich poškození. Tato forma se projevuje horečkou a, podle toho, který orgán je zasáhnutý, zvětšením a nekrózou tkáně jater, zvětšením sleziny, dýchacími obtížemi (může se vyvinout astma), myokarditidou (zánět srdečního svalu), nefritidu (zánět ledvin) a při postižení centrálního nervového systému se objevují různé neuropsychiatrické symptomy. Tato forma se nejčastěji vyskytuje u dětí do 5 let.

Syndrom larva migrans ocularis (oční forma toxokarózy) je spojená s migrací larev do oblasti oka a očního nervu. Tato forma se projevuje jako endoftalmitida (zánět tkání uvnitř oka) a nebo retinitida (zánět sítnice oka) s tvorbou granulomů. Postižené bývá obvykle pouze jedno oko. Tento syndrom je častěji pozorovaný u dětí od 5 do 10 let a vzniká při požití menšího počtu infekčních vajíček.

TRICHIELLÓZA

• původce: Trichinella spiralis (svalovec stočený)

Trichinelóza patří mezi nejrozšířenější zoonózy na světě. Byla diagnostikována u lidí na celém světě kromě Arktidy.

Svalovec je malý oblý červ, oboupohlavní, živorodý, rodí živé larvy. Samice je dlouhá kolem 4 mm, samec 1,6 mm. U člověka vyvolávají onemocnění – trichinellózu. Hlavní přenašeči jsou domácí i divoká zvířata. Člověk se nakazí, když pozře syrové nebo špatně tepelně upravené maso prasat, nebo jiných zvířat: jezevce, medvěda, tuleně, mrože a podobně. Rozšíření svalovce mezi lidskou populaci je způsobeno prodejem vepřového masa, které neprošlo veterinární kontrolou. Polozralé larvy svalovce žijí v tenkém střevě 1,5 - 2 měsíce. Ve stádiu larev žijí ve svalech nebo v lymfatických tkáních hostitele desítky let - tedy i celý život člověka. Do organismu se dostanou pouze ve stádiu larev. V poslední době roste významnou měrou procento pacientů nakažených trichinellou.

Samice svalovce „vrhne“ do střeva dávku larviček. Ty pronikají do lymfatických uzlinek a do svalů, kde v průběhu následujícího měsíce pomocí speciálních enzymů rozruší okolní tkáň a „donutí“ ji přeměnit se v pevné vazivové obaly jejich cysty. Na místě poškozených buněk organismus tvoří kalus, méně hodnotnou keloidní tkáň. Postupně se sem ukládají vápenaté soli.

V proběhu dalších dvou let se kapsule zpevňuje. Mohou žít 40 let, i déle. Když se samice vrátí do střeva, za den, dva ji oplodní samci a ony rodí živé larvy, během 3 dnů až 1 500 larev. Toto je druhotná metastáze.

Klinické příznaky a patogeneze – inkubační doba při trichinelóze se může pohybovat od 1 do 28 dní, přičemž závisí na počtu zkonzumovaných larev. Dospělé trichinely žijící v tenkém střevě můžou vyvolat enteritidu, která se projeví bolestmi břicha a průjmy. Nejnebezpečnější je fáze průniku larev do svalů, která nastává 1 až 2 týdny po nakažení. Objevují se intenzivní bolesti svalů, horečky, typické jsou edémy tváře, především horních očních víček. Při proniknutí larev do srdečního svalu a mozku může dojít k fatální endokarditidě a encefalitidě.

(z knihy „Revoluce v léčení nemocí“, MUDr. Jelisejevová)