ZAPOMENUTÁ A ZNOVUOBJEVENÁ METODA SAMOLÉČBY

Pro fyzické i duševní zdraví člověka má zásadní důležitost jeho jemný energetický systém. Zakladatel homeopatie Samuel Hahnemann jej nazval před dvěma sty lety „vitální síla“, v indické tradiční léčbě je nazýván „prána“ a v Číně se mu říká „čchi“. Mluvíme-li o energii, není to samozřejmě nic ve fyzikálním slova smyslu. Je to něco „spirituálního“, jak říká Hahnemann, nebo „jemnohmotného“, jak říkají buddhisté. Spíš jakýsi tok informací, který nás spojuje s vyššími úrovněmi bytí a na hmotné úrovni vytváří naši životní energii, organizuje nás a dodává nám harmonii a pocity štěstí, pokud funguje správně. Ale když je narušen, harmonie a štěstí mizí a dostavují se nemoci. Tento model samozřejmě nemůže být akceptován v materialisticky orientovaném zdravotnictví, jeho přehlížení se však podílí na nebývalém rozmachu chronických „nevyléčitelných“ potíží v současné společnosti. Prastará moudrost lidstva ovšem vždy nabízela i prostředky, jak porušené proudění prány zlepšit a zharmonizovat. Některé k tomu určené metody, jako akupunktura, homeopatie a jóga jsou všeobecně známé, existuje však i jedna, na kterou se v průběhu času zapomnělo.

Za starých dob s sebou nosili buddhističtí mnichové na svých poutích ve zvláštním vaku nádobu na vodu, zvanou kundika. Píše o tom čínský cestovatel I Tsing, který se vypravil v 6. století do Indie, aby tam studoval zvyky a způsob života mnichů. Nádoba byla vyrobena z pálené hlíny. Od jiných nádob se lišila tím, že měla na boku otvor, kudy voda nalitá shora volně odtékala. Bylo to tedy spíše jakési průtokové zařízení. O jeho účelu se I Tsing ve své knize nezmiňuje, stejně jako žádné uspokojivé vysvětlení nenalezneme ani v popiskách k muzejním exponátům současnosti. Říká jen, že voda použitá v kundice musela být čistá a „nedotčená“. Až stovky rozbitých kundik nacházejí archeologové v okolí zaniklých buddhistických klášterů, a to především na smetištích, což dokazuje, že kundika nebyla původně žádným rituálním předmětem určeným k uctívání, ale spíše věcí denní potřeby. Slovo kundika má zřetelný původ ve slově kundalíní, tzv. „hadí síle“, což je pojem známý z jógy . Kundalíní, podobně jako prána, má vztah k jemným energiím, spojujícím nás s Univerzem. Kundika se používala už v před buddhistické Indii. Dochovala se dokonce „Kundika upanišada“ z doby mezi 4. a 8. stoletím př.n.l. , hovořící o tom, že užívání kundiky stimuluje pránu, posiluje vitalitu a smysly, posiluje spojení s vyšší úrovní bytí, a přináší sílu a klid.

V současné době se používá moderní kundika, zvaná autopatická lahvička. S oživěním této prastaré metody přišel Mgr. Jiří Čehovský, který homeopatii praktikuje od roku 1980. Ve svém nakladatelství Alternativa vydal velké množství profesionální homeopatické literatury. Je autorem několika knih. Široce známá je jeho kniha Homeopatie, víc než léčba a knihy Autopatie – cesta k tělesné a duševní harmonii a Uzdrav se s autopatií. Celý ten nápad přišel v okamžiku, kdy si pan Čehovský všiml, že někteří homeopaté v historii, počínaje už Hahnemannem, používali vysoko naředěnou (tzv. potencovanou) informaci přímo z léčeného člověka. Ke zhotovení přípravku obvykle posloužil nějaký hnis, patologický výpotek a podobně, nesoucí tělesnou informaci o léčené osobě. Říkalo se tomu autoizopatie. Tato tělesná informace nese nejlepší informace o aktuálním stavu nemocného, o vývoji nemoci a jejím průběhu včetně psychického a duševního rozpoložení člověka. A ačkoli určení správného homeopatického léku vyžaduje letité zkušenosti a praxi, v tomto případě nacházíme nejlepší substrát k přípravě homeopatického léku sami v sobě. V roce 2002 pan Čehovský vyvinul autopatickou lahvičku a začal ji používat ve své homeopatické praxi. Sloužila k domácí přípravě homeopatického preparátu z tělesné informace obsažené ve slině léčeného.

Autopatie je jednoduchá a je možné ji používat samostatně i bez poradce. Vychází z homeopatických zásad, které byly známé lidstvu odjakživa. A i když pro materialismem odkojeného člověka současnosti představuje velkou záhadu, způsobuje, že se lidé zbavují bolestí kloubů, migrén, nespavosti, ekzémů, alergií a tak dál, ale i úzkostí a chronické únavy, potíží, které je trápily po desetiletí. Všechny ty nemoci těla a mysli jsou způsobené právě odtržením od vyšší úrovně naší existence. Stačí informačně propojit obojí s pomocí čisté vody a dějí se s námi velmi zajímavé věci.

Autopatie je celostní metoda, osvědčila se například u těchto chronických stavů:

• atopický ekzém

• alergie

• migrény

• bolesti kloubů a zad

• deprese, úzkost a strach

• nespavost

• autoimunitní nemoci

• sklon k opakovaným infekčním onemocněním

• poruchy štítné žlázy

• cukrovka

• astma

• autismus

• chronická únava

• chronický zánět střev

• poúrazové a pooperační stavy

• celková vyčerpanost u těžkých, např. onkologických onemocněních

a mnoha dalších dlouhodobých či opakovaných problémů těla a mysli.

Autopatie vychází z pochopení, že všechny disharmonie v těle i v mysli, ať jsou nazývány jakkoliv, mj. jako nemoci, jsou projevem poruchy v proudění jemných energií. Tyto energie utvářejí a oživují organizmus, dávají mu formu a pocity a spojují nás s Univerzem, s jemnohmotným zdrojem, odkud tvůrčí informace přichází. Autopatie se zabývá obnovením narušeného proudu jemných energií, vitální síly; na principu jemnohmotné rezonance obnovuje spojení a schopnost organismu jemnou informaci správně přijímat - tím může navracet harmonii, zdraví. Míra, do jaké se to daří, závisí vždy na vnitřním, karmickém stavu organizmu a jeho jemnohmotných složek. Autopatie tedy pomáhá léčit nejen nemoci či jejich symptomy , ale hlavně jemnohmotnou část člověka, přesahující fyzické tělo.