Za trochu lásky šel bych světa kraj...šel s hlavou odkrytou a bosý..vyznává velký český básník Jaroslav Vrchlický – jako by tušil, že právě v lásce, v tom nejposvátnějším lidskému citu je skryta největší úzdravná síla a moc. Láska boří překážky, láska urychluje vyrovnávání karmických dluhů, láska hory přenáší, láska uzdravuje.

Zkušenost nám však říká, že do Říma vždy vede více cest. Proto bude nutné i více "třetích cest" a měli bychom mít úctu před cestami těch druhých – pokud také vedou do duchovního Říma, tedy k duchovnímu Poznání a vývoji, na což úzce navazuje problematika duševního i tělesného zdraví.

Smyslem všech přírodních zákonů je – udržovat trvalý vývoj a zdokonalování celého Stvoření. Kdo nežije podle těchto zákonů, není trestán, ale trestá se sám – protože jeho potíže a problémy, které musí řešit, vyvstaly právě narušováním přírodních zákonitostí! Boží milost však vždy nabízí východisko. Uvědomit si své přestupky znamená – nalézt možnost jejich řešení. Ta vždycky existuje, nikdy nejsme ani úplně ztraceni, ani úplně zatraceni. Pouze jsme vyšli nesprávnou cestou a musíme tedy korigovat její směr!

Neexistuje problém, který by nebylo možno řešit, protože každý problém má už sám v sobě zakódováno řešení. Musíme ale hledat. Jen kdo hledá, najde!

Každý problém, který je před nás postaven, slouží nějakým způsobem k našemu růstu a vývoji. Postavíme-li se tedy k jeho řešení čelem, tedy konstruktivně, zvládneme jej s duchovním ziskem. Žadný problém není zlý, protože přináší duchovní růst! Zlým se problém opravdu stane až tehdy, jestliže se od něho odvratíme, to jest, když začneme jednat destruktivně. Karmu lze odstranit jedine prožitím problému, nikdy ne pokusem tomuto problému se vyhnout. Takový pokus skončí tím, že problém se k nám po čase znovu vrátí, ovšem – podle zákona přitažlivosti stejnorodého – obohacen o další obdobná dění, tedy značně rozkošatělý, zvětšený, narostlý!

V KAŽDÉ SITUACI PLATÍ JEDINĚ TO, CO SI O NI MYSLÍME! Víra, naděje a láska jsou našimi nejmocnějšími spojenci.

Jedním z důležitých příkazů, které nám vyplývají z duchovních zákonitostí, jest, abychom se zásadně zdržovali úsudku o jiných. Nikoho totiž neznáme dokonale, abychom mohli posuzovat jeho úmysly. Proto takové posudky nejsou nikdy objektivní a tudíž ani pravdivé. Proto nás nemohou nijak povznášet, chceme-li jít za Pravdou!

Sobě pomůžeme nejlépe tím, že zaměříme svou pozornost na pomoc druhým. Taková příležitost existuje neustále a po pravdě řečeno ji ani nemusíme moc hledat. Uvažme, že naše budoucnost je žeň ze setby, kterou provádíme teď a tady, v přítomnosti! Oprostěme se proto od temných chmur minulosti!

Mnoho lidí usiluje o dokonalost! Nečekejme ji v budoucnosti. A někde jinde! Hledejme ji doma a ve chvíli, kterou právě prožíváme. Tolik hledaný klid spočívá pouze a výhradně v bezvýhradném přijetí současné situace.

Chtěli jsme však hovořit především o lásce. Povězme si nejprve, co zcela jistě láskou není a co zcela jistě lásku otráví a zničí, byť by byla sebehlubší a sebeupřímnější. Tímto destruktivním prvkem je nesnášenlivost. Nesnášenlivost je bytostně spjata s nízkým stupněm duchovního uvědomění a chápání. Čím budeme vývojově (duchovně) výš, tím více porozumění budeme mít pro názory druhých a tím větší bude i naše tolerance vůči nim.

Jen dostatečná míra tolerance nám umožní poznat, že všichni putujeme po stejné cestě – byť jeden utíká, druhý jenom jde, třetí se dokonce loudá a další se dokonce jenom plazí.

Všichni hledáme štěstí, ale jen málokdo dovede vůbec definovat, co si pod tímto pojmem vlastně myslí. Štěstí jest – umět se poučit z vlastního prožívání. Smyslem života je vývoj. Vývoj vede k dokonalosti. A dokonalost je jen a pouze v PRAVDĚ!

Nejlépe rosteme, učíme se a vyvíjíme se prostřednictvím vztahů. Zamysleme se konečně ve vší vážnosti přítomného okamžiku, kdo vlastně jsme. Jaké jsme prožili situace, jak jsme s nimi naložili? Uvědomujeme si, že jsme tam, kde jsme proto, že jsme tací, jací jsme?

Tolerance je projevem lásky a jejím plodem je tvůrčí soulad! Otevřeme se proto přítomnému okamžiku, otevřeme především srdce. Nebojme se nabídnout vše, co máme – naučíme se pravdivému nazírání. Protože Pravda je jen jedna. Můžeme ji vidět z různých stran, úhlů, či pod vlivem různých okolností – a pravděpodobně se nám bude jevit pokaždé jinak. Pokusme se dívat se na ni přímo. Pak ji pochopíme, pak ji porozumíme. K přímému pohledu na Pravdu je však zapotřebí vysokého stupně duchovního uvědomění, duchovní dokonalosti. A o tu musíme usilovat – musíme se namáhat!!!

S interpretací pojmu PRAVDA velmi úzce souvisí interpretace pojmu LÁSKA.

Často béřeme v pochybnost myšlenky a úvahy druhých a neuváženě se tak dosazujeme na arbitra PRAVDY. A to je místo, které přísluší pouze Bohu. Proto je lepším přístupem k životu systém „žít a nechat žít“, než chtít zbavit svět hříchu – protože jej chceme zbavit hříchu podle svých měřítek. A soudíme-li podle sebe, zůstaneme od Pravdy asi dost daleko, protože nejsme tak dokonalí, abychom mohli Pravdu pochopit zcela objektivně!

A co bychom si ještě měli hluboce uvědomit? Že z duchovního hlediska nezáleží na tom, co máme, ale jak to, co máme, dokážeme využít!

Ale vraťmě se ještě k lásce. Láska má obrovskou sílu – to už jsme si řekli. Protože právě prostřednictvním vztahů se může člověk nejvíce naučit a nejvíce se tak posunout na vývojové spirále vpřed. Láska není jenom citovým projevem. Je to zároveň uznání jedinečnosti druhého člověka, i jeho práva chybovat! Láska je vznešeným citem a její podstatou je harmonie. Vnášet harmonii do života druhých lidí je ten nejkrásnější úkol, který zde na zemi můžeme plnit! A nechce to až tak mnoho – buďme k lidem laskaví a srdeční! Když přítomnost vyplníme laskavostí, nemusíme si dělat starosti o budoucnost, protože ta nemůže být ničím jiným, než sklizní současné setby.

Otevři se má lásko, sděl mi své cítění a snaž se mi co nejvíce přiblížit. Využij příležitosti. Neboj se, neskrývej své srdce přede mnou, ani před jinými. Snaž se víc dávat i víc přijímat. Nevyhýbej se hlubokému a plnému citu. Zapomeň na minulá zklamání. Žijeme v přítomnosti a připravujeme svou budoucnost. Nestyď se plakat, neboj se smát. Zbav se zábran a strachu a užasneš nad tím, co vše najdeš ve svém srdci... (z knihy „Třetí cesta ke zdraví“, Jos. A. Zentrich)