V dnešní době nemá léčivá bylina za úkol pouze pomáhat léčit, i když to by bylo dost, ale měla by dodávat organismu i potřebné chybějící látky, především některé stopové prvky. To znamená, že by některé byliny měly vlastně být součástí výživy, jak tomu nakonec v minulosti bylo. Mohou být využity jako kořeniny, jako bylinný čaj, extrakt, salát apod. Např. jediným skutečně vydatným a rychlým zdrojem železa je čerstvá kopřiva. (z knihy „Alternativní medicína: Komplexní prevence a léčba přírodními prostředky“, Jiří Janča)

Sir Bertrand Russell (britský filozof a sociolog, 1872-1970) na adresu moderní medicíny řekl: „Lékařství učinilo tak velké pokroky, že dnes prakticky nikdo není zdravý“. Je to bohužel pravda a o to důležitější je – samozřejmě ve vhodných případech – použití přírodních léčebných metod.

Při aplikaci fytoterapie je nutno zdůraznit potřebu velké trpělivosti. Ta přináší nejenom růže, ale také zdraví. Nástup účinku je při fytoterapii pomalý, léčba bývá zpravidla dlouhodobá. Ale když už byliny zaberou, je efekt značný a poměrně trvalý. Zvláště dobrých výsledků však lze dosáhnout zejména komplexní přírodní léčbou, kdy vedle účelného použití bylin využíváme i další přírodní postupy.

Pamatujme však, že i fytoterapie je léčením, které musí být vedeno odborně. Proto neexperimentujte! I zde bude platit proslulé heslo Kneippovo: „Všeho s mírou – a dobrého pomálu!“ (z knihy „Bylinkářská poradna 1“, Jos. A. Zentrich)

 Byliny ovlivňující psychiku

1. Bylinná sedativa – uklidňují: kořen kozlíku, nať meduňky, nať srdečníku, květ levandule, nať svízele vonného (mařinka), nať čistce lesního, šištice chmele, květ petrklíče, nať kontryhele, nať brutnáku, květ vřesu, oves, mučenka, lipový květ.

2. Bylinné trankvilizéry - „rozpouštějí“ pocit úzkosti a psychického napětí. Na rozdíl od sedativ nastupuje jejich účinek až po několika dnech pravidelného podávání. Patři sem zejména nať třezalky a list vrbky úzkolisté.

3. Bylinná antidepresíva – projasňují náladu a snižují přecitlivělost organismu. Zařazujeme sem nať bukvice a nať dobromysli; lze je přirozeně využít jen v mírných případech a nejčastěji v kombinaci s bylinami v tř. I-II.

4. Bylinné adaptogeny – harmonizátory – zvyšují odolnost organismu proti stresu, nervově povzbuzují. Klasickým představitelem je kořen ženšenu, dále pak nať a plod magnolky čínské (klanopraška), kořen eleuterokoku, kořen parchy (lauzea) a další. Z tuzemské flóry působí podobně oddenek puškvorce, kořen anděliky a Mistrův kořen.

(z knihy „Bylinkářská poradna 1“, Jos. A. Zentrich)

Bliny na vyvolání pocení

Především lipový květ, dále květ černého bezu, květ tužebníku jilmového, nať tymiánu a mnoho dalších. Čaj pro pocení podáváme horký, větší množství, nejčastěji sladíme medem. Pokud je to možno, podáváme takový čaj v horké lázni anebo těsně po ní. Ale pozor! I schopnost „vypotit se“ má svůj přírodní rytmus. Nezkoušejme se vypotit ráno nebo dopoledne. Vhodnou dobou je odpolední čas po 15. hodině a večer!

Průduškové čaje

Čajovinám, které příznivě ovlivňují plíce, průdušky a vůbec dýchací cesty, říkáme „prsní čaje“. Sestavujeme je převážně z drog, jež patří do čtyř farmakologických skupin. Jsou to drogy s obsahem saponinů, jejichž účinné látky snižují povrchové napětí hlenů, které pak můžeme lépe vykašlávat. Sem patří např. květ divizny, květ petrklíče, kořen lékořice, list jitrocele. Drogy s obsahem slizů umí utlumit nežádoucí dusivý kašel, protože vytvářejí na sliznici dýchacích cest ochranný film, pod kterým se zánět lépe hojí. Drogy s obsahem antisepticky působících látek působí dezinfekčně a také tlumí záněty. K slizovým drogám patří zejména podběl, ale i sléz, proskurník, kostival, islandský lišejník. Antiseptické působení vykazují zejména některé vonné byliny, jako yzop, bazalka, mateřídouška, tymián, dobromysl. Čtvrtou skupinu tvoří drogy s obsahem organicky vázané kyseliny křemičité, resp. její soli. Patří sem zejména přeslička, rdesno ptačí, a především konopička bledožlutá. Křemičitany přispívají k obnově tkání plic a průdušek. (z knihy „Bylinkářská poradna 1“, Jos. A. Zentrich)

Čaj při chřipce a chorobách z nachlazení

Varianta I: 100 g lipového květu, 50 g květu tužebníku jilmového, květu černého bezu a nati mateřídoušky.

Varianta II: 100 g lipového květu, 50 g nati tymiánu a majoránky, 30 g nati sadce konopáče a 20 g islandského lišejníku.

Tři polévkové lžíce směsi dáme večer do ¾ litru studené vody, necháme ustát pod pokličkou do rána, ráno necháme projít několikavteřinovým varem a po dalších 10 minutách vyluhování zcedíme do termosky. Podáváme denně, z termosky po doušcích, asi ¾ litru čaje. (z knihy „Bylinkářská poradna 2“, Jos. A. Zentrich)

„Krev čistící čaje“

Pod tímto poněkud nepřesným názvem jsou na mysli čaje, které podporují látkovou výměnu. Z bylin, které to „umí“, nesmíme zapomenout na kořen a nať pampelišky, kořen a nať čekanky, oddenek pýru, list kopřivy, nať dvouzubce trojdílného, kořen lopuchu, kořen libečku, kořen anděliky, nať řepíku, nať řebříčku, nať pelyňku pravého a pelyňku černobýlu, nať jablečníku, kořen omanu, nať popence břečťanovitého.

Krev čistící čaje zlepšují krvetvorbu, povzbuzují jaterní funkce, prospívají při poruchách látkové výměny, používají se také v dermatologii proti různým vyrážkám a ekzémům, a to nejen zevně, ale i vnitřně; mají i antirevmatické účinky. Krev čistící čaj podle Kneippa: 30 g listů kopřivy, 20 g nati třezalky a řebříčku, 10 g listů šalvěje, listů rozmarýny a nati pelyňku pravého, podáváme 3x denně sklenici nálevu.

Urologické obtíže

Nejprve si musíme uvědomit, že při léčbě onemocnění ledvin a močových cest musíme podávat bylinných čajů obvykle více než v jiných indikacích, protože je zpravidla potřebný proplach nemocného ústrojí. Proto dáváme více než 1 litr čaje, neurčí-li lékař jinak. Nejčastěji se v urologii používají prostředky močopudné-diuretika. Patří sem především březový list, nať přesličky, kořen jehlice trnité, petrželová nať, kořen i semeno, nať svízele syřišťového, list kopřivy, nať průtržníku lysého, nať popence břečťanovitého. Dezinfekčně působí v močových cestách semeno a nať lichořeřišnice větší, list medvědice, nať vřesu, list brusinky, list borůvky, list hrušně. Záněty tlumí sliz lněného semene, saponiny diviznového květu a také nať zlatobýlu, která rovněž působí protialergicky. V močovém traktu působí hemostaticky, tedy staví krvácení, zejména nať kokošky pastuší tobolky a nať řebříčku. Spasmolyticky (tlumí křečovité bolesti) účinkuje kořen mořeny barvířské, nať mochny husí, nať lnice květele, hluchavkový květ. Soudržnost močových konkrementů (kaménků) snižuje nať přesličky, nať rdesna ptačího (truskavec), nať rdesna blešího (vrbice bílá), nať rdesna červivce (vrbice červená), květ petrklíče, nať kakostu smrdutého. Byliny s obsahem tříslovin, jako je třeba dubová kůra, kořen krkavce totenu nebo kořen rdesna hadího dovedou po delším používání vyčeřit kalnou moč. Výčet není úplný, navíc působení mnoho drog se ve skupinách vzájemně prolíná.

 „Ženské“ obtíže

„Ženských“ léčivých bylin je nepřeberná řada. Farář Kneipp označil za „krále v léčbě ženských nemocí“ řebříček – a zřejmě nebyl daleko od pravdy. Jeho nať tlumí nežádoucí krvácení, křečové bolesti a působí hojivě. Květ měsíčku je hormonální bylinou s hojivým působením, ovlivňuje též příznivě cévní systém v malé pánvi. Nať kontryhele je univerzálním gynekologickým prostředkem, dovede regulovat menstruační cyklus a reguluje plodnost. Květ hluchavky tlumí bolesti, její nať je výborným prostředkem koupelovým a výplachovým. List šalvěje se uplatňuje zejména při potížích mladých dívek, které začínají menstruovat, a později při potížích v období klimakteria. Chmel obsahuje látky podobné estrogenům, podporuje hormonální činnost a vyrovnává hormonální dysbalance. Kokoška-pastuší tobolka výrazně tlumí krvácení, mochna husí tlumí křečovité bolesti.

Shrnutím při nadměrné menstruaci – hlavní bylinou je řebříček, dále pak kokoška pastuší tobolka. Bolestivá menstruace – hlavní bylina řebříček, dále květ hluchavky, mochna husí (nať). Vynechávající a nepravidelná menstruace – hlavní bylina kontryhel, dále šalvěj.

Použití léčivých bylin v těhotenství je snad ještě důležitější než v jakémkoliv jiném údobí ženina života, protože i laici dnes už chápou, jaké nebezpečí mohou pro začínající život připravovat silně účinné léky. Nutno ovšem říci, že v těhotenství nelze podávat všechny byliny a v jakýchkoliv dávkách. Naopak, i zde je zapotřebí postupovat velmi opatrně.

Několik čajovin proti běžným nemocem, vhodných pro těhotné a kojící ženy:

Průduškový čaj: po 2 dílech kořene proskurníku a listů podbělu, 1 díl nati dobromysli.

Uklidňující čaj: po 2 dílech listu máty peprné nebo kadeřavé a listu vachty trojlisté, po 1 dílu šištic chmelu a kořene kozlíku.

Žaludeční čaj: 6 dílů listů kopřivy, po 4 dílech listů máty a kořene kozlíku, 2 díly oddenku puškvorce, 1 díl krušinové kůry.

Žlučníkový čaj: po 2 dílech květů měsíčku a kořene pampelišky s natí, po 1 dílu nati řebříčku a březového listu.

Ledvinový čaj: 3 díly březového listu, 2 díly listu kopřivy, 1 díl nati přesličky.

Čaj pro zvýšení tvorby mateřského mléka: 2 díly listu kopřivy a po 1 dílu semene fenyklu, semene kopru a kořene pampelišky s natí.

Všechny čaje připravujeme formou nálevu a podáváme podle potřeby, neslazené a na lačno. (z knihy „Bylinkářská poradna 1“, Jos. A. Zentrich)

„Jarní očistné kůry“

V zimě dochází ke zpomalování životních pochodů, a proto je třeba na jaře tělo protáhnout a pročistit. Proto naši předkové v předvelikonoční době a asi dva nebo tři týdny dále snížili množství své stravy asi tak 3/4 až 2/3 normálu a vyřadili především maso, byť ho i „normálně“ jedli minimálně. V této době dále prováděli různá cvičení, tělesná i dechová a také se více modlili, aby očistili rovněž svou duši.

A nedílnou součástí jarních kúr bylo i pravidelné popíjení bylinkových čajů, které pročišťovaly krev a vyháněly „zkažené šťávy“.

Dva návrhy čajových směsí pro jarní očistné kůry:

• 100 g březového listu, po 50 g listu kopřivy a nati řebříčku, po 25 g nati tymiánu a kořene pampelišky s natí.

• 100 g oddenku pýru, po 50 g kořene celeru a nati popence břečťanovitého, po 25 g nati vřesu a nati třezalky.

Tři polévkové lžíce směsi dáme večer do 3/4 litru studené vody, necháme ustát pod pokličkou do rána, ráno necháme projít několikavteřinovým varem a po dalších 10 minutách vyluhování scedíme do termosky. Podáváme denně, z termosky po doušcích, asi 3/4 litru čaje. (z knihy „Bylinkářská poradna 1“, Jos. A. Zentrich)

 Zdravé dítě a alternativní medicína

Příroda sama, a zejména podpořená v těhotenství, si většinou ví rady, samozřejmě s pomocí mateřského mléka. Toto mléko je nejlepší ochranou a v tomto jediném období života je prostě nenahraditelné. Proto také kojení je a vždy bude to nejsprávnější, co může matka pro své dítě udělat. Nejnovější výzkum prokázal, že kojením lze ovlivnit i genetická zatížení, například výskyt cukrovky u řádně kojených dětí je nepoměrně vzácnější.

Ovšem i kvalita mateřského mléka je různá, především podle toho, jak se matka na kojení připravovala. Ale v každém případě můžeme kojení a hlavně kvalitu mléka podpořit úpravou potravy nebo dodáváním určitých látek. Například kořen hořce žlutého podávaný mletý 3x denně na špičku nože půl hodiny před jídlem nejenže podporuje tvorbu mléka, ale zaručuje navíc mléko vysoce kvalitní. Nebo nať jestřabiny lékařské podávaná 3x denně jako nálev z jedné polévkové lžíce na sklenici vody velice zvyšuje množství mateřského mléka. Množství i kvalitu mléka podporuje také kořen anděliky lékařské. Dvacet gramů suchého kořene se dá do půl litru studené vody, povaří se asi tři minuty a nechá se deset minut vyluhovat. Pak se scedí a pije se 2x až 3x denně po jídle. Výborně působí na tvorbu a kvalitu mléka také koření, například kmín, fenykl nebo anýz. Dává se vždy jedna polévková lžíce do 3 dcl studené vody, uvede se do varu asi na tři minuty a nechá se deset minut vyluhovat. Pak se scedí a pije 2 až 3krát denně po jídle.

Metodami alternativní medicíny můžeme vydatně pomáhat teprve od tří měsíců života dítěte, aniž bychom se museli obávat, že bychom mohli dítěti ublížit. Tak třeba můžeme od tří měsíců přidávat do koupele různé byliny. Ty se volí na celkové posílení a jednak na případně zjištěnou potíž. Účinné látky se dodávají do těla celým povrchem a kromě toho si organismus vybere jen ty látky, které potřebuje a ostatních „si nevšimne“. Pro obecné použití se hodí celá řada bylin, například brutnák lékařský, celík zlatobýl (při potížích s močením a ledvinami), hořec žlutý, chmel otáčivý (při nespavosti, neklidu), jitrocel kopinatý, kontryhel obecný, levandule lékařská (při neklidu, „nervozitě“), mařinka vonná, přeslička rolní (při „nepěkné“ pokožce), měsíček zahradní (pro celkové vylepšení) a další. Používaný nálev nebo odvar nesmí činit více než 15 procent celkového množství vody. Bylinná koupel se ovšem provádí pouze dvakrát týdně. Nálev nebo odvar se obyčejně zhotovuje z jedné čajové lžičky na půl litru vody. Tyto koupele působí preventivně velice dobře, hlavně jimi posilujeme imunitu dítěte a zabráníme tak možnému vzniku celé řady potíží.

Podávání bylinných čajů se doporučuje až od 14 měsíců života, ale samozřejmě mohou i zde platit výjimky, zvláště pak u ledvinových potíží. Pro věkovou hranici platí obecně zásada, že pokud z medicínského hlediska mohou podávat chemické léky, pak se pochopitelně mohou tím spíše podívat léky, tzn. Byliny a případně jiné léky nechemického původu a zpracování.

(z knihy „Zdravé dítě a Alternativní medicína“, Jiří Janča)