Příznivé a hojivé účinky světla byly využívány už ve starověku, ale světloterapie se dlouhou dobu omezovala pouze na prosté přizpůsobení vyzařovaného tepla nebo později na ozařování infračervenými paprsky. Ke skutečnému průlomu v širším využívání léčebných účinků světla však došlo teprve s rozvojem laserové techniky zhruba od druhé poloviny šedesátých let dvacátého století.

Využití laserů v medicíně

Lasery mají v medicíně velmi široké využiti. Lasery používané v medicíně nejčastěji dělíme na:

• terapeutické (LLLT) - má velmi široké využitíi téměř ve všech oborech medicíny a používá se k neinvazivnim aplikacím všude tam, kde je třeba urychlit hojení, odstranit zánětltvé procesy či chronické bolestivé stavy atd.

• operační - operační lasery pracují s podstatně vyšším výkonem a mají schopnost koagulovat či vaporizovat tkáně, často se použivají jako náhrada skalpelu. Některé Z nich maji své nezastupitelné místo při odstraňování očních zákalů a při korekcích vad vidění.

• speciální laserové systémy -  používaji se při rekana|izacích gastrointestinálního a dýchacího ústrojí, dalšími se odstraňují nejrůznější pigmentové léze a nebo se s jejích pomocí preparují tvrdé i měkké zubní tkáně. Velmi rozšířené jsou laserové dermoabraze a epilace

Biostimulační efekt laserové terapie

Biostimulačním efektem se rozumí jednak spuštění a podnícení již probíhajících řídicích procesů na úrovni samotných buněk ve tkáni, jednak zpomalení chorobných a degenerativních procesů v těchto buňkách. Laserový paprsek působí na molekulární strukturu buněčních membrán a mitochondriálního aparátu, čímž se urychlují metabolické pochody bez hromadění odpadních látek, podnítí se tvorba potřebných buněčnych působků, a naopak utlumí se tvorba látek, provázejících chorobné stavy.

.