Pokusíme-li zpomalit proces stárnutí, podaří se nám to pouze tehdy, když pochopíme, co se v našem organismu odehrává. Nikoliv překonání délky života a věčné mládí, ale kvalita života stojí v popředí našeho zájmu.
Proč člověk stárne?
Které příčiny to způsobují?
Lze pokračující proces stárnutí ovlivnit trvalou péčí?
To jsou klíčové otázky, které se objevují v každém novinovém deníku a téměř žádné zdravotnické téma v televizi se bez této problematiky neobejde. Každý seriozní časopis o tomto tématu informuje a tím probouzí zájem většiny svých čtenářů. Často se objevuje také kritika: není stáří zcela plně přirozený proces, který se nyní deklaruje jako nemoc? Není to dokonce výmysl obchodně zdatných lékařů, kteří již nemohou více vydělávat na nemocných, a proto chtějí léčit i zdravé?
V roce 2020 dosáhne průměrná délka života 85 let
Kontinuální všeobecné prodlužování života je skutečnost, kterou statistikové registrují již dlouho. Již ve 20. století se průměrná očekávaná délka života zvýšila o dvě dekády. Vědci zabývající se demografií předpokládají, že v roce 2020 dosáhne průměrná očekávaná délka života 85 let. Konečně jedna pozitivní perspektiva do budoucnosti? Ne úplně, jestliže vezmeme v úvahu některé ukazatele.
Historický vývoj očekávané délky života. Hlavní faktory, které ji ovlivňují, jsou: zlepšená hygiena a ústup dětské úmrtnosti. (zdroj: Focus 7/2001)
Musíme vědět, že již nyní každá třetí žena starší 75 let má osteoporotické zlomeniny obratlů a každý pátý člověk ve věkové skupině mezi 75 a 85 lety má náznak Alzheimerovy choroby a ve věku přes 85 let je to již každý druhý.
To není způsob stárnutí, který bychom si přáli. Se zlomenými kostmi, sklerotickými artériemi a s přibýváním ubývajících mozkových funkcí živoří tito lidé v domovech důchodců. Takový osud si jistě nikdo nepřeje. Musíme také uvážit, že ani ekonomicky si to nemůže dovolit.
Osteoporóza, ateroskleróza a Alzheimerova nemoc jsou onemocnění, která by jistě mohla ovlivnit náš život ve stáří. Ačkoliv se přitom jedná o zcela rozličná onemocnění a jejich klinické projevy, mají nicméně společný základ: proces stárnutí. Jestliže se nám podaří najít účinné a preventivní strategie a vyvinout je, pak se nám musí podařit ovlivnit základní proces stárnutí.
Nikoliv překonání délky života a věčné mládí, ale kvalita života stojí v popředí našeho zájmu. Zdravé stáří bez osteoporózy, aterosklerózy a Alzheimerovy nemoci znamená výzvu. Well-aging medicína je preventivní medicína 21. století. Je známo, že preventivní opatření působí tím lépe, čím dříve se s nimi začne. Jestliže má člověk v 50 letech srdeční infarkt, v 60 letech osteoporózu nebo v 70 letech mu začíná Alzheimerova nemoc, je jasné, že příčiny těchto onemocnění začaly již dávno předtím. Proto se musí s osobním preventivním programem začít co nejdříve, jak je to jen možné.
Takto lze docílit dalšího pozitivního efektu v celém spektru onemocnění; tzn. zvýšit tělesnou zdatnost, zvýšit výkonnost a zlepšit koncentraci a paměť. Ze všech těchto ukazatelů se člověk může těšit. Well-aging medicína může ukázat, co funguje, a jaký osobní vklad musí jednotlivec přinést, aby byl dosažen tento cíl.
Teorie stárnutí
Pokusíme-li se např. v rámci well-aging medicíny zpomalit proces stárnutí, podaří se nám to pouze tehdy, když pochopíme, co se v našem organismu odehrává. Abychom tomu porozuměli, potřebujeme znát "teorii stárnutí." Kvůli množství příčin a ovlivňujících faktorů není žádná jednotná teorie stárnutí, pouze více vysvětlujících teorií, které zdůrazňují jednotlivé faktory procesu stárnutí. Nejdůležitější z těchto teorií budou v následujícím textu krátce objasněny.
- Volně radikálová teorie
- Teorie AGE
- Neuroendokrinní teorie
Volně radikálová teorie
Když nějaký stroj zestárne, zrezaví. Chemicky je tento proces označován jako oxidace. Pro lidský organismus platí velká podobnost. Také stárnutí probíhá vlivem oxidativních substancí - volných radikálů. Volné radiály se vytváří vlivem zevních příčin, jako je UV záření, kouření nebo vlivy zevního prostředí (jedy z okolního prostředí).
Nejpodstatnější část je vytvářena v těle člověka. Volné radikály jsou molekuly, v jejichž elektronové orbitě chybí jeden elektron. To jim umožňuje neobyčejnou možnost reaktivity, při které se snaží chybějící elektron získat z jiné vazby. Tím se poškozují i tyto ostatní vazby a částečně se z nich stávají volné radikály. Tím vzniká řetězová reakce. Vlivem volných radikálů se mnohonásobně poškozují buněčné organely zejména mitochondrie, které jsou centry zdrojů pro tělo. Oxidativní poškození má na mitochondrie dalekosáhlé důsledky: poškozené mitochondrie produkují méně energie a zároveň zvyšují uvolňování volných radikálů, které opět poškozují mitochondrie. Proto buňky dostávají čím dál méně energie a radikály se zmnožují, organismus stárne. Zvápenatění arterií - arterioskleróza, pokles duševních funkcí ve stáří a také výskyt rakoviny velmi úzce souvisí s působením volných radikálů.
Teorie AGE
Z dětství známe velkou sladkou chuť cukrové vaty a extrémně lepící pocit v ústech. Skutečně cukr je jeden druh lepidla. To platí i pro krevní cukr glukózu. Především se ráda váže s proteiny (bílkovinami). Biochemicky označujeme tento proces jako glykosylaci. Při vysoké hladině krevního cukru může tento proces zajít tak daleko, že proteiny se od sebe mohou dělit. Tím se vytvoří neelastické (nepružné) vazby, které ztratí svoji flexibilitu a původní funkci. Tyto konečné produkty pokročilé glykosylace se nazývají anglicky Advanced glykosylation end products (AGE) a jsou dalším faktorem stárnutí.
Neuroendokrinní teorie
O celé řadě hormonů se ví, že jejich produkce ve stáří klesá. U jednoho hormonu je to velice důležité - u estrogenu. Okolo 50. roku života ženy nastává přechod (klimakterium), což je spojeno se snížením produkce pohlavních hormonů ve velice krátké době. Sice je to normální proces, ale přesto může tento hormonální pokles vyvolat mnoho změn. Typickými příznaky přechodu jsou návaly, poruchy spánku a depresivní změny.
Hormonální nedostatek také vyvolává organické změny. Kůže a sliznice jsou tenčí a sušší, kosti jsou odvápňovány a stávají se lámavějšími a riziko srdečního infarktu a mozkové mrtvice stoupá. Mnoho těchto potíží v menopauze se může zlepšit ve stáří cílenou hormonální substituční terapií.
Tato teze, která je založena na neuroendokrinní teorii, říká: ne, protože se stárne, klesají hormony, nýbrž protože klesají hormony, tak se stárne. K hormonům, které klesají ve stáří, patří mužský pohlavní hormon testosteron, nadledvinový hormon DHEA, šišinkový hormon - melatonin a růstový hormon (GH) z předního laloku hypofýzy. Na tomto místě je třeba zdůraznit, že vedle hormonální substituční terapie jsou třeba ještě další faktory, především pohyb, zdravá a plnohodnotná výživa a osobní angažovanost pacientů.
