Oxidace je ztráta elektronů- stárnutí, nemoc
Redukce je přijem elektronů- mládnutí , regenerace.
Oba tyto vztahy mají být v rovnováze, pokud možno.
Matička Země však vytváří velké elektromagnetické pole a tím i velké množství volných elektronů, které zvyšují oxidaci a my chtě nechtě stárneme až ustárneme.
Vyšší oxidace tak není žádoucí, ale ani vyšší redukce, která by oxidaci dokázala zastavit- Oxidace je hoření plamene svíčky, redukce zhašení plamene a to taky nepotřebujeme. Potřebujeme, aby nám naše svíčka hořela pomalu a dlouho.
Je tu však jeden stav, o kterém se moc nemluví. Tímto stavem je nedokonalá oxidace. Nedotažená oxidace. Nedokončená oxidace.
Pokusím se to objasnit.
Život je závislý na výrobě a spotřebě energie. Rostliny mají fotosyntézu. Vyšší formy života si musí energii sehnat rozkladem rostlin a jiných živočichů.
Jak ten rozklad probíhá? Velká část probíhá enzymaticky. Až poslední část získání energie probíhá za přítomnosti kyslíku na vnitřní membráně mitochondrie elektronovým transportem zvaným oxidační fosforylace.
Připomenu: mitochondrie je aerobní bakterie pozřená anaerobní bakterii a tato vzájemná výměna umožnila vznik forem organismu závislých na kyslíku. Dokonce mají každá jinou DNA.
Oxidace a kyslík jsou tedy základní předpoklady k získání energie vyšších forem života včetně nás i když jsme vlastně stále jen shluk bakterii.
Něco málo o kyslíku.
Kyslík je nejrozšířenější prvek na Zemi , vodík ve Vesmíru. Stačí přidat uhlík a už máme třeba cukr a tak dále.
Kyslík má v tabulce č. 8, což znamená, že má také 8 elektronů a to ve dvou slupkách. V první je 6, ta je stabilní, ve druhé jsou 2. Pokud by byl jen jeden říkáme tomu radikál. To jsou velmi reaktivní látky.
Vnější slupku se snaží atomy doplnit nebo stabilizovat. Buď si elektron půjčí jiný prvek a tím se doplní nebo naopak. Taky si je můžou vzájemně propojit a sdílet a tomu říkáme kovalentní vazba.
Prostě pořád se něco děje a nic není v klidu. Říkáme tomu energie v pohybu. Energie se neztratí jen se mění v jinou formu a tak je mnoho forem molekul a z nich sloučeniny, některé stálé, některé méně.
Účelem života je entropii to je vznik neuspořádanosti , něco jako nepořádku stále udržovat ve stálosti, ale to stojí námahu resp. energii.
Kyslík podporuje hoření. Silnou oxidaci. Palivo v motoru hoří.
Pokud kyslík vstupuje do procesu energií v živých buňkách, proč ty neshoří, nespálí se jako je tomu v motoru?
Tady je ten zázrak přírody co to umožnuje. Jmenuje se spinová restrikce. To znamená, že ty 2 elektrony ve vnější slupce kyslíku se netočí stejně jako v palivu, ale v živé hmotě se točí proti sobě, mají jiný spin a tak tato finta umožnila život. Tato spinová restrikce umožní postupné uvolnění energie při elektronových změnách tak, aby byla pro buňku dobře využitelná.
Děje se to tedy ne rychle, ale pomalu v postupných krocích, v postupných kvantech energie. Třeba cukr se postupnou, několika krokovou oxidací rozloží na své původní látky z kterých vznikl v rostlinách na CO2 a H2O. Tyto látky jsou neškodné a organismy je umí vyloučit vydýchat nebo využít pro další syntézu látek.
Jsou ale situace kdy je paliva kyslíku málo a tato postupná oxidace neproběhne až do konce, Tím myslím tu nedokončenou oxidaci ze začátku. Pak má buňka problém i při oxidaci tak jednoduché látky jako je cukr. Pokud postupný proces nedoběhne do konce, vznikají mezistupně metabolismu jako třeba kyselina mléčná. Buňka se nám okyselí a to není dobře. Pokud se kyselost rychle nenapraví, začne přemýšlet. Mám zpustit apoptozu, naprogramovanou buněčnou smrt a tím se z procesu života vyloučit a prospět tak celku a nebo budu sobecká a vzpomenu si, že jsem původně anaerobní bakterie, která kyslík nepotřebuje. Vyloučit poškozenou mitochondrii, kterou kdysi pozřela a začít si žít vlastní život s vlastní DNA.
Je pravda že částice mají spin a ten spin třeba u elektronu je balíček informací, něco jako paměť. Tím je možné, že ta informace, paměť ovlivní DNA. Vzpomene si na několik miliard let zpátky , neb čas je relativní a mžikem oka se z ni stane proměna v jinou formu energie a to je zároveň i v jinou formu života. Dlouho jsem si myslel, že se zní stane bakterie anaerobní. Ale poslední práce spíše ukazují, že jde o další formu života, kterou dost opomíjíme.
Touto formou života je něco mezi rostlinami a bakteriemi na jedné straně a živočichy na druhé straně. Je to houba.
Z našich milých buněk se stanou houby a začnou svůj život žít na vlastní pěst. Nepotřebují kyslík, zato látek v našich tělech, jako v dobré půdě mají dostatek.
Není náhodou rakovinné bujení houba? Jsem o to, čím dále tím více přesvědčen.
Budoucnost léčby tedy závisí možná na tom, kdo na úrovní energii dokáže tento stav zvrátit , nebo alespoň vymyslí lék na houby.
Metoda Mariana Medical řeší i tyto problémy. Energie je je jen jedna. Je li ve tvaru houby, bakterie, viru kosti či jiných tkání není podstatné. Nemoc je jen jiná forma energie. Proto působit na základní energetické rovině je nutné a prospěšné. Toto je budoucnost mediciny.
MUDr.Milan Veselý